Občanský zákoník

Ochranu podoby a soukromí člověka upravuje občanský zákoník (89/2012 Sb.) a ten v § 84 říká, že zachytit podobu člověka tak, aby podle ní byl identifikovatelný, je možné jen s jeho svolením.

Ovšem v § 89 zákon stanovuje mimo jiné výjimky důležité právě pro fotografy, kdy souhlas fotografované osoby není zapotřebí. Zaprvé je to pořízení a využití fotografie pro umělecké účely, čímž může zajisté s úspěchem argumentovat každý, i amatérský fotograf. Dále zde existuje výjimka, které amatérští fotografové nevyužijí, ale přesto ji zmíním – pořízení a použití fotografie pro účely zpravodajství. Obě výjimky jsou však podmíněné svou přiměřeností, čímž je myšlen přípustný zásah do soukromí dané osoby.

Například fotografujete street-foto někde na náměstí u kašny, kde sedí skupinka lidí a rozmlouvá spolu. V takovém případě, pokud si někdo ze skupiny přijde stěžovat, že jste ho vyfotili, můžete argumentovat právě uměleckým účelem vaší fotografie a z otázky přiměřenosti je zde rovněž vše naprosto korektní.

Jiná situace nastane v případě, když budete teleobjektivem detailně fotit líbající se milence, kteří budou z fotografie jasně identifikovatelní. V této situaci je již ona přiměřenost porušena, jedná se o přílišný zásah do soukromí fotografovaných osob, zveřejněná fotografie pak může mít dopad na jejich osobní, případně i profesní život atd.